Vickers Wellesley, navržený Barnesem Wallisem ve společnosti Vickers (Aviation) Company, byl výsledkem inovativní geodetické konstrukce, kterou Wallis původně vyvinul pro britskou vzducholoď R.100. Letoun byl navržen podle specifikací Air Ministry jako spolehlivý víceúčelový bombardér a torpédový bombardér, schopný přepravovat těžký náklad na dlouhé vzdálenosti.
Původně koncipován jako dvouplošník, byl díky Wallisově přístupu přeměněn na celokovový geodetický jednoplošník poháněný spolehlivým radiálním motorem Pegasus. Wellesley byl vyráběn v rozumném množství a od roku 1937 začal vybavovat nově vznikající Bomber Command RAF. První sériové kusy byly dodány na základě testování v Martlesham Heath a do jednoho roku tvořil výzbroj šesti perutí ve Spojeném království.
Díky svým vynikajícím letovým vlastnostem byl Wellesley vybrán k vybavení Long Range Development Unit RAF, v jejímž rámci podnikl rekordní lety. V červenci 1938 absolvoval let z Cranwellu do Perského zálivu a zpět do Ismailie. V listopadu téhož roku následoval další rekordní let z Ismailie do australského Darwinu, během kterého letoun urazil 7 157 mil bez doplňování paliva.
Do vypuknutí války byl Wellesley na evropském bojišti zastaralý, ale byl ve velkém množství dodáván k vybavení perutí RAF na Středním východě a ve východní Africe, kde se osvědčil jako spolehlivý letoun pro bojové mise v náročných podmínkách.
