1/72 Martin Type 166 Late

Prototyp bombardéru Martin B-10 (Martin Type 139) poprvé vzlétl v roce 1932 a znamenal zásadní technologický skok v konstrukci vojenských letounů. Celokovový drak, zatahovací podvozek, kryté motory, uzavřená střeliště a vnitřní pumovnice učinily z B-10 stroj, který byl rychlejší než tehdejší stíhačky a okamžitě zastaral většinu existujících bombardérů. Tento koncept se stal vzorem pro téměř všechny další bombardéry až do nástupu proudové éry.

Exportní verze Martin 139 se rozšířily do řady zemí, avšak nejvýznamnějším zahraničním uživatelem se stalo nizozemské letectvo v Nizozemské východní Indii (ML-KNIL). Na základě provozních zkušeností byla konstrukce dále vylepšena a vznikla verze Martin Type 166, označovaná WH-3 a WH-3A. Ta dostala výkonnější motory Wright Cyclone, mírně šípové křídlo, upravené ocasní plochy a nový dlouhý překryt kabiny pilota a zadního střelce. Letouny Type 166 tvořily páteř bombardovací síly ML-KNIL těsně před vypuknutím války v Tichomoří.

Po japonském útoku v prosinci 1941 byly tyto bombardéry intenzivně nasazeny při obraně Nizozemské východní Indie, Singapuru, Bornea, Sumatry a Jávy. Přestože utrpěly těžké ztráty v boji s japonským letectvem, dokázaly provést řadu úspěšných útoků na invazní loďstvo. Několik strojů padlo do japonských rukou a část z nich byla později předána Thajsku, kde sloužily až do roku 1945. Model Martin Type 166 Late tak představuje méně známý, ale historicky velmi významný bombardér z počátku druhé světové války. Balení neobsahuje barvy ani lepidla potřebné k sestavení.