Ještě před útokem na Pearl Harbor si americké námořnictvo uvědomilo, že jeho stávající stíhačky, F2A Buffalo a F4F Wildcat, nebudou schopné čelit japonským palubním stíhačkám, zejména A6M Zero. Situace byla natolik vážná, že v červnu 1941 zadalo námořnictvo objednávku na výrobu F6F Hellcat u společnosti Grumman, přezdívané „Iron Works“, ještě před prvním letem prototypu. Toto rozhodnutí se ukázalo jako správné, protože nová stíhačka Grumman, i když větší a těžší než Zero, se stala jeho smrtelným protivníkem. Lepší výzbroj, odolnost, dolet a rychlost Hellcatu více než vyrovnaly hbitost japonského letounu.
Hellcat vstoupil do služby právě včas, protože očekávaný F4U Corsair měl problémy s provozem na palubách letadlových lodí. Hellcat tak zůstal hlavním palubním stíhačem amerického námořnictva po zbytek druhé světové války a zajistil si vzdušnou nadvládu v Tichomoří.
Během pouhých dvou let války zničil Hellcat neuvěřitelných 5 271 nepřátelských letounů z celkových 6 477 sestřelených americkými stíhači, čímž dosáhl fantastického poměru vítězství ke ztrátám 19,1:1. Díky tomu si právem vysloužil přezdívku „Továrna na esa“ a stal se nejdůležitější spojeneckou palubní stíhačkou tohoto konfliktu.
